Jak jsme ochutnávaly Sicílii - část první

O nafouknutém autě a doteku moře

Sicílie nás přivítala počasím, jaké bychom spíše čekaly někde v Kerale. Vlhké mlžné dusno, které ukrývalo vznešenou krásu Etny v mracích, stejně jako výhledy na širé moře. Za Virginií jsme se z letiště vydaly půjčenou Toyotou Yaris Cross, která nám přišla jako nakynutá verze té klasické a trvalo nám docela dlouho si zvyknout na její rozměry, stejně tak jako na “pravidla” sicilského provozu.

Disciplinovaná a zodpovědná Vraťka byla pro Italy matoucím úkazem. Místo, co by se cpala do každého náznaku volného místa a neustále testovala možnosti zrychlení našeho vozidla, pro jistotu pouštěla netrpělivé řidiče i z vedlejší silnice. Virginie tak při čekání na to, než dorazíme z letiště, strávila příjemnou hodinku v bistru, jelikož počítala se sicilským, nikoli českým časem dojezdu :)

Po ubytování v nádherném apartmánu svého kamaráda, který je obklopený citroníkovými háji, nás Virginie bere na procházku (pro ni projížďku) kolem moře. “Pláže jsou zde tvořeny ztuhlou lávou a do moře se dá často dostat jen z dřevěného mola nebo po žebříku. Bydlíme v části jménem Pozillo (sicilsky Pizzido), což znamená něco jako “malý mys v moři”. Teď je to tady super, protože ještě nezačala sezona a jsou tady jen místní”, říká a dodává “určitě se stavte tady k bábušce do obchůdku, je moc milá a má tam všechny základní potraviny, co byste mohly potřebovat :).” Jak se později ještě několikrát ukáže, jako místní průvodkyně je Virginie skvělá. Nejen, že zná autentická neturistická místa, ale především zná lidi. A ti ji tady milují.

Nedílnou součástí Virginiina života je její kamarád a obchodní partner Joseph. Kvůli nám přiletěl na otočku z Francie, a tak ho jedeme vyzvednout na letiště. Tuto příležitost využijeme také k tomu, abychom se trochu prošly po Katánii. Je to hlavní město regionu a druhé největší na Sicílii. Jeho osud je výrazně propojen s Etnou. Ne nadarmo je také na jedné z městských bran nápis “ Melior de cinere surgo “ (Povstávám z popela). Více než 3 000 metrů vysoká sopka je pro město požehnáním i prokletím. Žhavá láva několikrát zcela zničila některé části města, na druhé straně sopečná půda je velice úrodná a skvěle se hodí třeba pro pěstování hroznového vína.

Katánie byla domovem mnoha italských umělců a vznikla zde také první sicilská univerzita. My máme jen hodinku a půl, a tak se náhodně touláme uličkami, abychom nasály atmosféru tohoto jedinečného města. A tak potkáváme třeba velkou mši, která se koná uvnitř i vně kostela (dění uvnitř je promítáno na velké obrazovky) a při vzpomínce na knihy Eleny Ferrante přemýšlíme, jaké jsou asi osudy přítomných Sicilanů. Baví mě kombinace modliteb, dětských her, žen na vysokých podpatcích a stařenek v šátku. Vzduchem se nese pach cigaretového kouře a výkřiky dětí, jež si hrají na honěnou, se mísí s vážnými slovy kněze. Atmosféra vskutku kouzelná a zvoucí k fantazírování.

Když se nabažíme pozorování rozmanitých výjevů před kostelem, zanoříme se do uliček, v nichž se nachází řada afrických obchůdků. Zkoumáme roztodivné potraviny z různých částí Afriky a znovu mě to vede k otázce, kdo jsou a odkud přicházejí lidé, kteří je vlastní. Kromě potravin pak zabloudíme i do obchůdku s africkou módou a šperky.

Po africké části se ocitneme v místě, které nám připomíná ulici Ve Smečkách a nebo Perlovku, ale zda je to jen zdání nevíme a i sama Virginie je pak překvapená, kdeže jsme to byly :) Naši tour de bizár končíme v místě, kde jsou ulice vyzdobené graffiti a květináči z pet lahví.

Ty nás dovedou až k jednomu z hlavních náměstí Katánie, kde s kelímkem freshe z granátových jablek obdivujeme nejen barokní památky, ale i sicilské udělátko na vymačkávání šťávy z citronů. Rybí trh, jednu z hlavních atrakcí Katánie nenajdeme, ale zase na třetí pokus najdeme naše auto a můžeme se tak po drobném stresíku vypravit na letiště za Josephem.

Joseph je postarší zádumčivý Francouz, který neumí moc anglicky, takže po cestě toho moc nenapovídáme. Jelikož se Vraťka zatím nesžila ani s naším opuchlým autem, ani s divokým sicilským stylem jízdy, několikrát se nabídne, že bude řídit on, což s díky odmítáme. Cestou míjíme spoustu nádherných citroníkových sadů - ne nadarmo jedno místní rčení říká, že “lemons are not real lemons unless they are Sicilian”. Tady se pěstují nejen kolem Katánie, ale také v oblastech kolem měst Messina, Syrakusy nebo Palermo. Tam už ale nad nimi nebdí Etna.

Od Virginie se dozvíme, že mají pro nás na zítřek připravený kulinářský program, abychom ochutnali co nejvíce sicilských specialit. Dnes si aspoň dáme pravou italskou pizzu, nad kterou si povídáme o tom, co přivedlo Virginii do Čech a pak na Sicílii. Při večerní procházce/projížďce kolem moře se ještě seznámíme s bláznivým psem Milem, jehož Virginii adoptovala z útulku na Guadelupu, a taky s její kočkou.

Zároveň obdivujeme její vychytané vozítko, které v kombinaci s mechanickým invalidním vozíkem umožňuje téměř neomezený pohyb po vesnici, ale i na zahradě či v sadu. Už se těšíme, až se tam zítra podíváme.

Autor : Kateřina